Co je vlastně pískování?

Pískování je technika zdobení, při níž vrháme proud písku proti sklu. Ostrohranná zrnka písku nesená proudem stlačeného vzduchu dopadají velkou rychlostí na povrch skla. Protože sklo je křehké, jeho části odpadávají a povrch se tak zdrsňuje a stává se matným. Při dekorativním pískování se používají ochranné šablony.

piskovani

Trocha historie

Pískovací dmychadlo si nechal poprvé patentovat americký vynálezce Benjamin C. Tilghman, a to roku 1871. Ten také zavedl používání šablon. V roce 1879 byl B. Holsteinovi z Osnabrücku udělen patent na matování povrchu skla pískem. U tohoto zařízení působil písek vlastní vahou, samospádem. Brzy poté se technika pískování začala používat i u nás.

 

Tryskané brusivo

Z jeho vlastností je při pískování nejdůležitější tvrdost, křehkost, tvar a velikost (jsou dány druhem materiálu). Původně se používal křemičitý písek, dnes se používá korund nebo karbid křemíku. Pro jemné matování jsou vhodná malá zrna brusiva, kdežto pro hloubkové pískování nebo pro pískování otvorů jsou vhodná velká zrna brusiva. Velké množství zrn brusiva menší velikosti brzdí rychlost zrn velkých. Velké množství brusiva zmírňuje rychlost nárazu ostatních zrn. Na druhé straně malé množství tryskaného brusiva snižuje účinek pískování.

 

Rychlost, vzdálenost a množství tryskaných zrn

Pravidlem je, že při vysoké rychlosti tryskání dopadá na skleněnou plochu větší počet zrn. Se vzdáleností trysky od skla rychlost zrn klesá. Stoupá však stejnosměrnost otryskané plochy. Vzdálenost trysky od výrobku bývá průměrně 20 cm, proto se při matování doporučuje větší vzdálenost. Při hloubkovém tryskání se naopak vzdálenost zmenšuje.

Při optimálním poměru zrn a vzduchu dopadne každé zrno na sklo, aniž ztratí na rychlosti při nárazu na ostatní zrna letící ke sklu i zrna od něho odražená.

 

Doba pískování

Doba pískování se volí podle požadavku na otryskanou plochu. K pouhému zmatování postačí několik vteřin. Hloubkové zpracování skla vyžaduje i několik hodin. Pískováním na jednom místě se dá propískovat i otvor – jakási náhražka vrtání.

 

Zařízení a pracovní postupy

  1. Samospádové pískovací zařízení - nemá trysku. Písek uskladněný v nádrži padá na skleněný předmět v uzavřeném prostoru z výšky 5 metrů
  2. Mechanické rotační zařízení - taktéž nemá trysku. Základem je lopatkové kolo - do středu duté hřídele se přivádí písek, který je lopatkami vrhán na otryskávaný předmět. Tento postup se však ve sklářství nepoužívá.
  3. Pneumatické zařízení - má trysku. Zrnitý materiál se vrhá tlakovým vzduchem nebo je nasáván. Existuje vícero druhů: injektorové sací, spádové (přetlakové) nebo podtlakové.
  4. Hydraulické zařízení - taktéž má trysku. Pomocí vody nebo páry probíhá tryskání kalu. Během tohoto procesu není možné použít klasické ochranné kryty z klihu, papíru apod.

 

Ochranné kryty

Pokud se mají na skle pískovat pouze určitá místa a jiná mají zůstat lesklá, používají se v nepískovaných místech šablony neboli ochranné kryty. Tyto kryty musí splňovat několik požadavků: pružnost, dobrou snímatelnost, měly by být levné a mít dostatečnou životnost. Poněvadž žádná krycí hmota nemůže splňovat všechny požadavky, volí se pro každý způsob práce kryt, který je nejvýhodnější.

 

Druhy ochranných krytů

  1. Nátěry
    - rozehřáté tekuté směsi se natírají na sklo. Po zchladnutí, zatuhnutí se na ně předkresluje motiv a potom se skalpelem vyřezává
    - základními složkami nátěrů bývá klih, glycerin či dextrin
    - po skončení se snadno odstraňují (např. omytím výrobku ve vodě)
  2. Pružné fólie
    - z velkého množství druhů se volí podle druhu tryskání a druhu dekoru
    - papírová lepící páska, tenký hedvábný papír, papír natřený směsí klihu a glycerinu, tvrdá guma, silon, igelit,… se přilepí nebo přiloží na sklo, poté se na ně předkreslí dekor a skalpelem vyříznou, odkryjí místa pro pískování
    - dnes se často používá samolepící fólie
  3. Kovové šablony
    - může se přes ně pískovat přímo nebo se přes ně nanáší krycí hmoty
    - vyřezávají nebo vysekávají se do měkkých plechů
    - materiálem je zinek, olovo, slitiny kovů, nebo se mohou splétat z ocelových drátů
    - mají dlouhou životnost
  4. Plasticky tvarované vrstvy
    - dovolují pískovat reliéfy rozdílné hloubky