Trocha historie
První patent na pískované dmychadlo pochází z roku 1871 od Američana Tilgmanna.
Zavedl také používání šablon. Výroba pískovacích strojů byla přenesena do Evropy kolem roku 1880. Již v roce 1879 byl B. Holsteinovi z Osnabrücku udělen patent na matování povrchu skla pískem. U tohoto zařízení působil písek vlastní vahou, samospádem. Brzy následují zprávy o pískování i u nás.

Tryskané brusivo
Z jeho vlastností nejvíc působí tvrdost, křehkost, tvar a velikost (jsou dány druhem materiálu). Původně se používal křemičitý písek, dnes se používá korund nebo karbid křemíku. Pro jemné matování jsou vhodná malá zrna brusiva, kdežto pro hloubkové pískování nebo pro pískování otvorů jsou vhodná velká zrna brusiva. Velké množství zrn brusiva menší velikosti brzdí rychlost zrn velkých. Velké množství brusiva zmírňuje rychlost nárazu ostatních zrn. Malé množství tryskaného brusiva snižuje účinek pískování.

Rychlost a vzdálenost
Pravidlem je, že při vysoké rychlosti tryskání dopadá na skleněnou plochu větší počet zrn, tzn. zvýšení výkonu.
Se vzdáleností trysky od skla klesá rychlost zrn. Stoupá však stejnosměrnost otryskané plochy. Vzdálenost trysky od výrobku bývá průměrně 20 cm. Při matování se proto doporučuje větší vzdálenost, a naopak při hloubkovém tryskání se vzdálenost zmenšuje.

Množství tryskaných zrn
Při optimálním poměru zrn a vzduchu dopadne každé zrno na sklo, aniž ztratí na rychlosti při nárazu na ostatní zrna letící ke sklu i zrna od něho odražená.

Doba pískování
Doba pískování se volí podle požadavku na otryskanou plochu. K pouhému zmatování postačí několik vteřin. Hloubkové zpracování skla vyžaduje i několik hodin. Pískováním na jednom místě se dá propískovat otvor – jakási náhražka vrtání.

Zařízení a pracovní postupy
1. Pískovací zařízení SAMOSPÁDOVÉ (nemá trysku)
- písek uskladněný v nádrži padá na skleněný předmět v uzavřeném prostoru z výšky 5 metrů
2. MECHANICKÉ rotační zařízení (nemá trysku)
- ve sklářství se nepoužívá
- základem je lopatkové kolo = do středu duté hřídele se přivádí písek, který je lopatkami vrhán na otryskávaný předmět
3. PNEUMATICKÉ zařízení (má trysku)
- zrnitý materiál se vrhá tlakovým vzduchem nebo je nasáván
- druhy = injektorová sací, spádová (přetlaková), podtlaková
4. HYDRAULICKÉ zařízení (má trysku)
- tryskání kalu pomocí vody nebo páry
- není možné použít klasické ochranné kryty z klihu, papíru apod.

Ochranné kryty
Pokud se mají na skle pískovat pouze určitá místa a jiná mají zůstat lesklá, používají se v nepískovaných místech šablony – ochranné kryty. Tyto kryty musí splňovat pár požadavků: pružnost, dobrá snímatelnost, měly by být levné a musí mít dostatečnou životnost. Poněvadž žádná krycí hmota nemůže splňovat všechny požadavky, volí se pro každý způsob práce kryt, který je nejvýhodnější.
Druhy ochranných krytů:
1. NÁTĚRY
- rozehřáté tekuté směsi se natírají na sklo. Po zchladnutí, zatuhnutí se na ně předkresluje motiv a potom se skalpelem vyřezává
- základními složkami nátěrů bývá klih, glycerin, dextrin
- po skončení se snadno odstraňují (např. omytím výrobku ve vodě)
2. PRUŽNÉ FÓLIE
- z velkého množství druhů se volí podle druhu tryskání a druhu dekoru
- papírová lepící páska, tenký hedvábný papír, papír natřený směsí klihu a glycerinu, tvrdá guma, silon, igelit,… se přilepí nebo přiloží na sklo, poté se na ně předkreslí dekor a skalpelem vyříznou, odkryjí místa pro pískování
- dnes se často používá samolepící fólie
3. KOVOVÉ ŠABLONY
- může se přes ně pískovat přímo nebo se přes ně nanáší krycí hmoty
- vyřezávají nebo vysekávají se do měkkých plechů
- materiálem je zinek, olovo, slitiny kovů, nebo se mohou splétat z ocelových drátů
- mají dlouhou životnost
4. PLASTICKY TVAROVANÉ VRSTVY
- dovolují pískovat reliéfy rozdílné hloubky